Kontraceptiva, Kontraceptivum: Léky působící přechodné vymizení plodnosti ženy. Užívají se preventivně k zabránění početí a jsou (kromě sterilizace) nejspolehlivější metodou antikoncepce. Jde o preparáty založené na působení malých dávek ženských pohlavních hormonů, které tlumí ovulaci, popř. ovlivňují charakter cervikálního hlenu či sliznice děložní. Existují přípravky obsahující současně estrogeny a progestiny (kombinovaná orální kontracepce - COC) či přípravky obsahující samotný progestin (minipilulka - POP). Některé se mohou použít v nutných případech ve větší dávce i po nechráněném pohlavním styku jako tzv. postkoitální antikoncepce (morning-after pill). Nejnovější preparáty mají podstatně menší riziko vedlejších účinků a naopak se uvádějí i jejich kladné účinky (pravidelnost cyklu, menší menstruační obtíže, prevence některých gynekologických nádorů). Přesto existují některé jejich kontraindikace a o vhodnosti této formy antikoncepce je nutné poradit se s lékařem, který doporučí i nejvhodnější preparát (např. dle věku apod.). Lékař může také hormonální formu nedoporučit, existuje-li onemocnění, které by se mohlo těmito léky zhoršit (trombózy, těžší hypertenze, jaterní choroby aj.). O užívání kontraceptiv by žena měla informovat každého lékaře při event. onemocnění, mj. i proto, že některé léky podávané současně by mohly účinek kontraceptiv snižovat. Podobně je možné snížení účinnosti např. při větších průjmech, které snižují vstřebávání léku. Je samozřejmé, že kontraceptiva nechrání před pohlavními chorobami. Stejné preparáty se někdy používají i u jiných gynekologických poruch. Existuje i „mužská“ antikoncepce, rovněž na hormonálním základě, která by přechodně tlumila tvorbu spermií.

Následná pilulka, Pilulka po, Morning-after pill: Postkoitální antikoncepce (používaná až po pohlavním styku). Podstatou je zabránění uhnízdění oplodněného vajíčka v děloze (nidace). Vyhrazena je především pro mimořádné případy (selhání mechanické ochrany, znásilnění), nehodí se k pravidelnému užívání. Nezabrání přenosu pohlavních chorob. Přesněji jde o intercepci.

Intercepce: Zabránění eventuálnímu vzniku těhotenství po proběhlé nechráněné souloži. Zvláštní význam má intercepce po nechtěné souloži (po znásilnění), zvláště v období očekávané ovulace. Intercepce spočívá v zabránění nidace po úspěšné koncepci. Do druhého dne lze užít hormonálních přípravků (morning-after pill, blokátory nidace), v dalších dnech existuje ještě dosti spolehlivá možnost mechanické zábrany nidace (zavedení IUD). Intercepce předchází nidaci, proto nebývá považována za abortivní metodu.

Interrupce, Umělé přerušení těhotenství, UPT: Zákrok uměle ukončující těhotenství do 12. týdne (tzv. miniinterrupce zhruba do konce 8. týdne). Provádí se dnes převážně vakuovou aspirací (odsátím) obsahu děložní dutiny děložním hrdlem (v minulosti častěji kyretáží). Zákrok, který má svá rizika a možné komplikace. Obecně platí, že čím je výkon časnější, tím je bezpečnější (časné interrupce mají minimum komplikací).
Potrat, Abortus: Vypuzení či odstranění plodu z dělohy před ukončením 28. týdne těhotenství, kdy plod ještě není schopen samostatného přežití. Zahrnuje potrat samovolný (spontánní, přirozený) a potrat umělý (interrupci) včetně kriminálního. Častým důvodem potratu je předcházející přerušení těhotenství (interrupce). Samovolný potrat se projevuje obvykle krvácením, později otevřením děložního hrdla a odtokem plodové vody. Vymizí rovněž ostatní známky těhotenství. Kolem 10 % všech těhotenství končí přirozeným potratem, který je v prvních měsících častější než v pozdějších a u vícekrát rodivších žen se vyskytuje častěji než u prvorodiček. Někdy se potrat zachytí na samém počátku jako tzv. hrozící potrat (abortus imminens). Velmi časné potraty nemusejí být ani zachyceny a mohou se projevovat jen jako opožděné silnější menstruační krvácení. U některých poruch se potraty opakují (habituální potrat). Příčin samovolných potratů je mnoho. Může jít o defekt zárodku či plodu neschopného života nebo je příčina v organismu matky (gynekologická onemocnění či vady, celkové choroby a infekce - např. toxoplasmóza, hormonální poruchy aj.). Důležitá je prevence spočívající v prekoncepční péči a léčbě eventuelně chorob matky (tj. před početím, nejlépe v rámci plánovaného rodičovství). U nedostatečnosti děložního hrdla je možné provést jeho cerkláž. Při speciální intenzivní péči dnes mohou někdy přežívat i plody o hmotnosti pod 1 kg a narozené před 28. týdnem.
Přerušení těhotenství: Některými lidmi označováno jako "zabití nenarozeného života", i když embryo je ve srovnání s narozeným dítětem stejné jako pulec s žábou nebo housenka s motýlem. Obojí bezesporu žije. Ale přerušení vývoje pulce je těžko možné označovat za "vraždu žáby" a stejné je tomu i u housenky a motýla. Platón a Aristoteles se vyloženě za přerušení těhotenství přimlouvali. Ani islám nevěří, že by měl zárodek do pěti měsíců vlastní život, a proto přerušení těhotenství do pátého měsíce akceptuje, ale od šestého měsíce je již považuje za vraždu. Hinduismus, taoismus a buddhismus přerušení těhotenství nezakazují. Protestantismus je povoluje. Katolická církev je povoluje pouze v případě ohrožení života matky, například při zhoubné chudokrevnosti, otevřené tuberkulóze, nefritidě, eklampsii, těžkých srdečních poruchách, zúžení pánve, těhotenské toxikóze, těhotenské dermopatii, rakovině dělohy, nádorech na vaječníku a tak dále. Zcela nové lékařské, právnické a etické otázky byly nastoleny s objevením a vyzkoušením "následné pilulky". Zde jde o prostředek k přerušení těhotenství, který přerušuje jednoduchým způsobem vývoj oplodněného vajíčka (pilulka, ochranné prostředky). Metodou pokoutních lékařů a cizích dělníků je přerušení těhotenství propíchnutím blány vajíčka, které se provádí často doma zhotovenými nástroji, špičkou deštníku, autoanténou, pletacími jehlicemi atd. Některé ženy se o takové přerušení těhotenství pokoušejí samy a často vykrvácejí nebo zemřou na následky zanesené infekce. Dalším následkem laicky provedeného přerušení těhotenství bývá abort peritonitis (zánět podbřišku v důsledku protržení děložní stěny ostrým nástrojem).
Pesar: Antikoncepční prostředek v podobě membrány (kloboučku), která se zavádí před pohlavním stykem do pochvy před děložní hrdlo (cervikální pesar), aby zabránila průniku spermií do dělohy. Jiným druhem pesaru je tzv. pesar vaginální (diafragma). Vhodná je kombinace se spermicidními přípravky. Užívá se rovněž k udržení dělohy v patřičné pozici při jejím poklesu. Kromě tohoto, u nás obvyklého významu, se termín pesar užívá obecně pro tělíska vkládaná do pochvy nebo dělohy, tj. též pro IUD.

Nitroděložní tělísko, Intrauterinní tělísko, IUD, IUCD: Spolehlivý antikoncepční prostředek, který je gynekologem zaveden do dělohy, kde se ponechává často několik let. Tělíska různého tvaru jsou vyrobena z plastů nebo kovu. Někdy způsobují místní obtíže (výtok, poruchy krvácení). podrobněji

Sterilizace:
Umělé vyvolání neplodnosti, obvykle chirurgickým zákrokem. U ženy se provádí podvazem vejcovodů, u muže podvazem chámovodů (vazektomií). K neplodnosti vede rovněž kastrace, která však způsobuje i hormonální změny (provádí se u některých pohlavních deviantů, kteří se dopustili závažného trestného činu).

Kastrace: Odstranění pohlavních žláz - vaječníků nebo varlat. Způsobuje sterilitu a nedostatek pohlavních hormonů. Důsledky tohoto výpadku závisejí na době, kdy byla kastrace provedena (je-li to před pubertou, nevyvíjejí se druhotné pohlavní znaky, vzniká eunuch). Kastrace v dospělosti nemusí nutně znamenat pokles pohlavního pudu.
Eunuch, Kleštěnec, Kastrát: Vykastrovaný muž.
Neplodnost, Sterilita, Impotentia generandi: Neschopnost oplodnění (koncepce) při pravidelném nechráněném pohlavním styku páru trvajícím déle než 2 roky. Příčiny jsou v cca 40 % na straně ženy, v 40 % na straně muže, ve 20 % jsou příčiny u obou partnerů. Ženská sterilita má řadu příčin: hormonální poruchy (včetně poruch řídících center v mozku a vrozených chorob), onemocnění vaječníků, vejcovodů a dalších pohlavních orgánů (často následky zánětů), psychické vlivy. Častá je kombinace několika faktorů. Některé poruchy způsobují absolutní, neodstranitelnou sterilitu, zatímco jiné mohou být léčeny a vyléčeny. Posouzení příčin sterility může být složité a stejně jako event. léčba vyžaduje trpělivost. Léčba, je-li možná, se řídí příčinou (léčení zánětů, hormonální léčba, psychoterapie, operační léčba, popřípadě i některé speciální postupy asistované reprodukce). Mužská sterilita je způsobena nedostatečnou tvorbou životaschopných spermií ve varlatech nebo poruchou pohlavních vývodných orgánů. Příčinami jsou vrozené poruchy, poškození varlat (záněty, ozáření, nesestouplá varlata), hormonální poruchy, varikokéla aj. Podobně jako u ženské sterilita lze úspěšně odstranit jen některé příčiny. Vlastní vyšetřování sterilita manželského páru se obvykle začíná vyšetřením muže a jeho spermatu, protože jde o vyšetření jednodušší a umožní vyloučit muže jako eventuelně příčinu neplodnosti páru.



Přirozená antikoncepce: Antikoncepce, která nepoužívá žádné pomůcky či léky a nevyžaduje žádný speciální zákrok. Patří k ní přerušovaná soulož (coitus interruptus) a různé metody stanovení ovulace a vynechání soulože v „plodných“ dnech. K nim patří např. sledování bazální teploty, cervikálního hlenu, Ogino-Knausova metoda, sledování změn na děložním čípku či krystalizace slin (která má podobnou podstatu jako tzv. arborizace cervikálního hlenu). Poměrně spolehlivé je určení ovulace více způsoby, např. tzv. symptotermální metoda.
Symptotermální metoda: Jedna z metod přirozené antikoncepce. Symptotermální metoda je nejnověji doporučována jako nejspolehlivější. Znamená kombinaci dalších metod přirozené antikoncepce. Platí pravidlo, že pokud kterýkoli ukazatel svědčí pro plodný den, je třeba ho pokládat za plodný. Jedním z použitých ukazatelů musí být bazální teplota.
Teplotní metoda: Jedna z metod přirozené antikoncepce. Teplotní metoda využívá měření bazální tělesné teploty. Ta se měří vždy ráno v pochvě nebo v konečníku, ve stejnou hodinu, dříve, než žena vstane z postele, před případným pohlavním stykem. Neplodné dny začínají 3 dny po vzestupu teploty.
Hlenová Billingsova metoda: Jedna z metod přirozené antikoncepce. Hlenová Billingsova metoda se věnuje sledování množství a struktury hlenu tvořeného žlázkami hrdla děložního. Na začátku cyklu je hlenu málo a je vazký, nedá se vytáhnout ("suché" dny). Znamená neplodnou fázi cyklu. Jakoukoli změnu množství nebo tažnosti je třeba chápat jako začátek plodné fáze. Hlenu postupně přibývá, je vodnatý a tažný ("mokré" dny). Po ovulaci se struktura hlenu náhle mění, je ho opět málo a je vazký ("suché" dny). Tři dny po té začínají neplodné dny.
Kalendářová metoda, Ogino-Knausova metoda: Jedna z metod přirozené antikoncepce. Kalendářová Ogino-Knausova metoda používala k stanovení plodných a neplodných dnů výpočet. Vychází se z menstruačního kalendáře za posledních 12 měsíců. Od nejkratšího cyklu se odečte 18 - výsledek je první plodný den, počítáno od prvního dne menstruace. Od nejdelšího cyklu se odečte 11 - výsledek je poslední plodný den, počítáno od prvního dne menstruace.
Metoda využívající stanovování hormonálních hladin: Jedna z metod přirozené antikoncepce. Metody využívající stanovování hormonálních hladin (obvykle luteinizačního hormonu) v moči jsou drahé a nepraktické a spíše než jako antikoncepce se uplatní se spíše v určení plodného dne u sterilních párů.
Metoda využívající změn krystalizace slin: Jedna z metod přirozené antikoncepce. Metody využívající změn krystalizace slin a k tomu konstruující antikoncepční lupy. Je možno je použít jako doplněk symptotermální metody.
Cervikální metoda: Jedna z metod přirozené antikoncepce. Cervikální metoda sleduje děložní čípek. Vychází ztoho, že před ovulací se děložní hrdlo rozšiřuje, čípek měkne a posunuje se výš. Po ovulaci se hrdlo zužuje, čípek je tužší a sestupuje níž. Metoda nebyla statisticky ověřena.
Lunacepce: Pokus o zvýšení spolehlivosti metod periodické abstinence tím, že v neplodné fázi cyklu spí žena v přísně zatemněné místnosti, zatímco v plodné fázi spí v osvětlené místnosti. Tato antikoncepční metoda periodické abstinence má racionální základ, ale vědecky ověřena nikdy nebyla.

Historie antikoncepce

2000 let př.n.l. se prý čínské ženy bránily početí tak, že pily nápoj obsahující olovo a měď.

Starověké Řekyně prý zase používaly tampony namočené olivovým olejem, medem a cedrovou pryskyřicí.

V Mezopotámii se zase užívaly tampony uhnětené z medu a drcených mandlí (partnerka musela být opravdu sladká).

Islámské ženy, které netoužily po dalším potomkovi, si prý do pochvy vkládaly stočené listy smuteční vrby.